17 ledna 2011

FOTO návraty III

Další pokračování miniseriálu  o fotografickém ohlédnutí bude pro tentokrát trochu jiné než obvykle. Hlavním cílem dnešního ohlednutí zpět do minulosti bude tak trochu netradičně jeden filmový snímek. A to snímek mezi železničními příznivci jednoznačně nejznámější - Železný dědek. Kdo by neznal film jenž je dějově zcela ve víru železniční dopravy. Jedinečné záběry jež se ve filmu zjevují prakticky v každém okamžiku dnes berou dech. Atmosféra parního provozu je zde zachycena v celé své parádě. Od parních ořů, dobových vlakových souprav, nádraží, zabezpečovací techniky až po technické a provozní zázemí lokomotivních dep a výtopen.Film natočil v roce 1948 režisér Václav Kubásek. Hlavní roli strojvedoucího Matyse zde ztvárnil výborný herec Jaroslav Marvan.  Ve vedlejších rolích se pak objevují Marie Ježková, Otomar Krejča, Vítězslav Boček, Lubomír Lipský, Stanislav Neumann, Karel Effa, Josef Hlinomaz a další. Svým pojednáním nehodlám tento film nikterak blíže rozebírat. Zaměřím se však na jednu pasáž jež bych z filmu vyzvedl. A sice mimořádná událost na trati, kdy při nedbalosti pracovníků železnice dojde při posunu v blíže nejmenované stanici k ujetí vozů na širou trať. Zdánlivě nevinný posun se soupravou nákladních vozů se rázem po odhození zarážky mění v blížící se katastrofu. Na trati se tak současně ocitá neovladatelná souprava čtveřice nákladních vozů, proti které se blíží parní stroj 275.010 s nic netušící lokomotivní četou (strojvedoucí Antonín Matys  - Jaroslav Marvan). Výpravčí v inkriminované stanici telefonicky informuje obsluhu hradla 3 na širé trati o vzniklé situaci. Obsluze hradla se parní stroj podaří rychlým jednáním včas zastavit a dává tak čas Matysovi k rozhodnutí o pokus zastavit vozy lokomotivou, což se mu záhy i podaří. Toť ve stručnosti zápletka, ve které se mihne během krátké doby hned několik velmi zajímavých míst. Příkladem jest partie tratě u vjezdového návěstidla stanice Rudná u Prahy ve směru od Hostivic. Blíže se však zaměřím na vlastní hradlo 3, kde se rozhodují samotné okamžiky jisté katastrofy. Těch několik letmých záběrů jež film poskytuje zachycuje jedno z mnoha tehdy zcela běžných pracovišť na naší železniční síti.  Hradlo na širé trati vybavené mechanickými oddílovými návěstidly s předvěstmi a patřičným zvonkovým zařízením.  Zajímavé scenérie v okolí hradla a tratě na níž se rozpoutává zápletka přímo vybízely k otázce, kde tehdejší filmaři pořídily tyto záběry. Odpověď na tuto otázku nenechala na sebe dlouho čekat a to především díky zcela nezaměnitelnému panoramatu za hradlem. Vápencová skaliska, teplomilné svahy a exteriéry natáčené v blízkosti Prahy vedly na jedinné místo: trať Beroun - Rudná u Prahy - Praha Smíchov (dnes označovaná jako 173)  traťový úsek Praha Holyně - Praha Hlubočepy. Zde v Prokopském údolí, konkrétně v kilometrické poloze 6,7 se nacházelo výše zmiňované hradlo zachycené na filmovém snímku v roce 1948.  Jak je ze záběrů patrné, hradlo bylo vybavené dvojicí oddílových mechanických návěstidel s rozpojovačem a předvěstmi osvětlované petrolejovými svítilnami. Ovládání návěstidel bylo umístěno před samotným objektem hradla. Dále se tu nacházelo zvonkové zabezpečovací zařízení a minimálně jeden pohon dálkově ovládaných mechanických závor. Hradlový objekt tvořila stavba obdélného půdorysu oplášťovaná vlnitým plechem k níž v zadní části přiléhaly dřevěné přístřešky. Samotné označení HR 3 je ovšem diskutabilní. Nápis jež je na čelním traktu hradla není bohužel čitelný. Jestli se jedná o skutečný název či jen výplod filmového štábu se mi nepodařilo zjistit. Také na otázku, do kdy bylo hradlo v činné službě nemohu odpovědět. Tímto bych chtěl požádat o případné doplnění či upřesnění jakýchkoliv informací o tomto pracovišti. Náhradou za hradlo 3, je dnes automatické hradlo Praha Holyně, které plní prakticky stejnou funkci.  
A co lze v současné době na tomto místě nalézt? Kromě zbytků vlastního objektu hradla (poničená konstrukce z vlnitého plechu se tu nacházela ještě minimálně na jaře 2008) tu stále ze země ční betonové patky základů mechanických návěstidel a zbytky drátovodných tras. Jak je vidět z přiložených snímků zdejší okolí se za těch bezmála 63 let prakticky nezměnilo. Partie Prokopského údolí tak i dnes poskytují místo pro odpočinek a vycházky do neporušené přírody. Prokopské údolí společně s navazujícím Dalejským údolím jsou od roku 1978 vyhlášené za přírodní rezervaci. Na území se nachází soustava opuštěných lomů (Černý lom, Lom za pecí, Lom u kantiny, Prokopský lom) s četnými pozůstatky lomových drážek, z nichž některé jsou vzájemně spojeny raženými tunely. Jejich návštěvu stejně jako procházku po zdejší naučné stezce, která spojuje pražské části Hlubočepy a Řeporyje všem vřele doporučuji.  

Následující snímky zachycují popisovanou pasáž filmu.

První snímek zachycuje inkriminované vozy při posunu v blíže neurčené stanici. Podle některých indícií by se mohlo jednat o stanici Rudná u Prahy - nučické zhlaví.
Hr. 3 v Prokopském údolí - stav v roce 1948. Patrné je zvonkové zařízení, pohon mechanických závor a část oddílového návěstidla.
Interiér hradla ...
Telefonické vyrozumění o vzniku mimořádné události
Celkový pohled na Hr. 3 ležící v Prokopském údolí nedaleko zastávky Praha Holyně.
Obsluha hradla se snaží zastavit parní stroj 275.010, kterému hrozí střet s uvolněnými vozy
Snímek zachycují hradlo v Prokopském údolí v roce 1948 ...
.
 ... a současný pohled (16.01.2011)

Na dalších snímcích pak různé pohledy na totéž místo včetně zbytků technologie zab.zař.

 Km 6,7 v pohledu směrem ke stanici Praha-Hlubočepy. Vlevo patrná patka oddílového návěstidla a plošina, kde se nacházel objekt hradla. 
Zbytky objektu hradla. Ještě v roce 2008 se zde nacházelo zdemolované torzo skeletu hradla ...
Patka oddílového návěstidla ve směru od Hlubočep
Pozůstatky drátovodné trasy na jednom z  mostků přes Dalejský potok

Videonahrávka filmu Železný dědek (1:20:00) Popisovaná pasáž se nalézá ve stopáži
0:36:00 - 0:43:00



Dále v sérii:

FOTO návraty I  - šestikoláci řad 181/182 v údolí Moravské Sázavy

FOTO návraty II - mimořádné přepravy cukrové řepy na trati Kojetín - Tovačov v roce 2007

Žádné komentáře:

Okomentovat