Dvě stříbrné linky: 20 let po té ...

23.1.2018 uplynulo již neuvěřitelných 20 let od doby, kdy z Morkovic odjel poslední osobní vlak. 12 km dlouhá lokální trať z Nezamyslic do Morkovic by v letošním roce oslavila již 109.narozeniny. Bohužel nestane se tomu tak, neboť osud tomu chtěl jinak. Trať dlouhodobě figurovala na seznamu tzv. nerentabilních tratí, u kterých se počítalo se zastavením dopravy. Od slov k činům došlo nakonec s platností grafikonu 1997/1998, kdy byla se III.změnou jízdního řádu osobní doprava zastavena a nahrazena náhradní autobusovou dopravou. Trať tak zůstala bez jakékoliv dopravy, nákladní doprava zde nebyla již provozována (zastavena od 1.6.1997). Nevyužívaná trať se záhy stala útočištěm k odstavení stovek správkových nákladních vozů, které bylo potřeba z modernizovaných koridorových stanic tak říkajíc "někam uklidit". Že tento krok nebyl zrovna dobrým řešením a místní samosprávy proti němu brojily hned od začátku se ukázalo záhy. Ocelový had v krajině se 25.4.1998 dal do pohybu. Došlo k ujetí zde deponovaných vozů vlivem četných krádeží částí vozů, vozových brzd a pražcových zábran. Několik desítek jich vykolejilo a musely být pro značné poškození na místě rozpáleny a odvezeny do šrotu. Zbývající vozy schopné převozu po tomto incidentu byly postupně odvezeny. Trať bez dalšího využití ležela další roky ladem a pozvolna chátrala. Ledy se pohnuly k 11.12.2005, kdy došlo z rozhodnutí Ministerstva dopravy ČR k oficiálnímu zrušení dráhy. Tehdy také bylo ukončeno provozování náhradní autobusové dopravy.

Zrušením dráhy vyvstala otázka jak naložit s opuštěnou železniční tratí. Do popředí se dostal návrh počítající s přeměnou tratě na cyklistickou stezku. Po sérii jednání dostal tento projekt konkrétní obrysy a v lednu 2010 se přistoupilo k vlastní realizaci. Slavnostní předání cyklostezky do užívání proběhlo dne 5.5.2012. Samotná výstavba cyklostezky sice způsobila odstranění kolejí a zařízení dráhy, ale památek upomínající na bývalou trať i tak zůstalo v terénu docela dost. Ať už jsou to objekty bývalých staničních budov a zastávek, nástupišť, mostů, propustků, hektokilometrovníků a jiných drobných artefaktů. Mnoho jich přežívá do dnešních dnů, jiné již nenávratně zmizely. Abych si udělal představu jak to po oněch 20 letech na Morkovičce vypadá, učinil jsem v samém závěru ledna cykloprojížďku. Navázal jsem tak na report z roku 2011 http://badber.blog.cz/1112/morkovicka-v-novem-kabate, který dává výstižné srovnání s dnešním stavem. Své putování jsem zahájil jak jinak než na nezamyslickém nádraží ...

Moje kroky od vestibulu vedly stejnou cestou jako před dvaceti lety cestující, ktěří chtěli pokračovat dále vlakem na Morkovice. Vpravo po prvním perónu, průchodem v bočním traktu a dále po lávce přes kolejiště k místnímu nádraží

Od lávky pokračoval zpevněný osvětlený chodník k morkovickému nástupišti. Chodník postupem času zmizel ve vegetaci, osvětlení bylo odstraněno. Někdejší remíza motorového vozu je dosud využívána "traťovkou" pro deponaci techniky

Kolejiště nezamyslického místního nádraží nedoznalo žádných změn, jen tu jaksi chybí objekt dopravní kanceláře a čekárny

Nástupištní hrana je dosud zachována. Na tomto snímku je dobře patrné dispoziční uspořádání nezamyslického nádraží a podstatná vzdálenost morkovického nástupiště od staniční budovy

Km 0.4 - pražcová zábrana oddělující funkční a zrušenou část Morkovičky. V pozadí je patrný začátek cyklistické stezky, která drážní těleso využívá

A v pohledu k nezamyslické stanici

Samotná cyklostezka nás provede po morkovické trati prakticky až na samý konec

Na cestě do Morkovic jako první mineme prostor někdejší zastávky Těšice. Zachována je dosud nástupištní hrana, zděný objekt zastávky zmizel ještě před zbudovaním cyklostezky

Další na řadě je Tištín. Bývalá dopravna s nákladištěm, později pouhá zastávka. Zděný objekt nádraží je dosud obydlen a prakticky od zastavení dopravy vzhledově beze změn. Vpravo od budovy dosud stojí dřevěný objekt veřejných záchodků. Zachována je také někdejší kamenná rampa u někdejšího skladiště

Cestou nelze opomenout tradiční pohled na kostel sv. Petra a Pavla v Tištíně

Na okraji Koválovic-Osíčan dosud přežívá dvojice němých svědků dráhy - telegrafní sloupy

Opravdu významná změna na nás čeká na zastávce, bývalé dopravně a nákladišti Koválovice-Osíčany. Po létech chátraní je objekt nádraží po celkové rekonstrukci zachovávající původní ráz drážní architektury. Kolem budovy přibylo nové oplocení

Újmu neutrpěly ani dochované staniční nápisy. Nástupištní hrana je též dosud zachovaná. Objekt dřevěného staničního skladiště je minulostí. Zůstala pouze rampa

Za Koválovicemi je těleso přerušeno odtokovým korytem suchého poldru vybudovaného v rámci protipovodňových opatření

A jsme v Prasklicích. Hrana nástupiště, staniční nápis i zděný objekt zastávky jsou dosud na svém místě

Objekt je navíc hezky opravený

Tak jako před léty mě u zarůstajících kolejí v úseku mezi Prasklicemi a Uhřicemi fascinovaly složené zásněžky připravené k použití od poslední zimy pamatující ještě vlakovou dopravu, potěšily mě i tentokrát. Stále jsou na svém místě !

Zastávka Uhřice. Jedinou připomínkou někdejší zastávky je dochovaná nástupištní hrana. Dřevěný přístřešek zastávky je již mnoho let minulostí

Na půli cesty mezi Uhřicemi a Morkovicemi dosud odolává zubu času přístřešek traťovky

A ocitáme se na konci cyklistické stezky v Morkovicích, v prostoru někdejší železniční stanice. Zde bohužel nezůstal kámen na kameni a pozůstatků po dráze tu zůstalo opravdu poskrovnu