Dvě stříbrné linky: Lesní dráha Stará Ves

Další kroky po stopách lesních železnic v Jeseníkách nás zavanou k Rýmařovu, konkrétně do Staré Vsi. Zde od roku 1873 fungovala parní pila, která k dopravě dřeva z okolních lesů využívala lesní dráhu. Stavbě stabilní tratě předcházela existence dočasné sítě přenosných tratí z patentních hákových polí. Ta tu začala vznikat od roku 1892 v údolí Stříbrného a Žďárského potoka (pila Stará Ves), v údolí Ferdinandovského potoka (pila Bedřichov). Nové tratě umožnily zásobovat dvojici parních pil ve Staré Vsi a Bedřichově rychle, spolehlivě, s menšími provozními náklady a navzdory rozmarům počasí. Postupně tu vznikl systém přes 17 km dlouhý tvořený hlavními údolními a vedlejšími tratěmi, svážnicemi a přísunovými etážemi ke svážnicím. Na hlavních a vedlejších tratích dopravu vozíků obstarávaly koně, na etážích s vozy posunovali nakládající dělníci. Tratě byly pokládány na upravené zemní těleso bez štěrkového lože, což umožňovalo na zimu tratě rozebrat a uskladnit pro další provozní sezónu. Takto opuštěné trasy umožňovaly v zimě dopravu dřeva sáňkováním. Trať v Bedřichově fungovala jen do roku 1905 a dále již byla pila zásobována pouze po silnici. Rozdílná situace nastala na pile ve Staré Vsi, kde se pomalu přibližoval stav, kdy na současných lokalitách obsluhovaných lesní dráhou již byly těžební lokality takřka vyčerpány. Pro zásobování pily tak bylo potřeba hledat nové těžební plochy a s tím spojenou výstavbu nových tratí. Tehdy došlo k výstavbě nové hlavní tratě z údolí Stříbrného potoka do polesí Rabštýn. Trať nebyla již budována z přenosných kolejových polí, ale jako stabilní trať bez každoročního demontování. V části trasy bylo klasické štěrkové lože nahrazeno pokládkou velkých plochých kamenů pod pražce. Trať z údolí Stříbrného potoka obešla elektrárnu Annenská huť a kolem vodní nádrže pokračovala skrz ves Žďárský Potok. Po 300 metrech za posledními domy se oddělovala větev vedlejší tratě, která po překonání strmého svahu pomocí serpentiny a překročení silnice Rýmařov - Šumperk končila v údolí Žďárského potoka. Zde provoz skončil po roce 1950. Údolní trať, tzv. Rabštýnská větev" pokračovala přes Slatinný potok kolem chaty Čokoládka, aby se za silnicí Rýmařov - Šumperk rozdělila na dvě větve. Levá trasa stoupala takřka až pod samý vrchol Výhledy do nadmořské výšky 865, kde končila na malé mýtince. Pravá trasa za stálého stoupání pokračovala až k potoku, kde na ni navazovala soustava tří vzájemně na sebe navazujících svážnic s přísunovými etážemi. Tato tzv.Rabštýnská větev byla v provozu do roku 1948.

Po příjezdu do Žďárského Potoku nás jako první zaujme stavba vodní elektrárny Annenská huť s přilehlým vodním přivaděčem.

Naše kroky však povedou nejprve na někdejší parní pilu. Pila tu funguje dosud, jen je krapet modernizovaná.

Na dochované těleso hlavní tratě narazíme kousek za pilou na začátku údolí Stříbrného potoka.

Dnes zde vede málo využívaná lesní cesta.

Nad zástavbou Žďárského Potoka se objevují v tělese nejprve charakteristické dolíky po pražcích a následně i zachovalé řady pražců s hřeby.

Pár nálezů na tělese trati. Kolejová spojka a pražcové hřeby.

Chybějící přemostění potoka ve Žďárském Potoce.

Za potokem pokračuje dochovaný násep.

Průchod zástavbou Žďárského potoka je dnes v terénu neznatelný.

Za posledními domy Žďárského Potoka je v tělese vedena lesní cesta.

Oplocení přilehlého pozemku je zbudováno jak jinak než z kolejnic někdejší dráhy.

Občas lze narazit na nějaký ten artefakt lesní železnice. Jako v tomto případě na zapomenutou kolejovou spojku.

Nebo obnažený pražec.

Cesta a vlastně někdejší traťové těleso je místy silně podmáčeno.

V blízkosti tělesa se dá nalézt také několik původních kolejnic včetně kolejových spojek.

Podmáčený úsek opouštíme u chaty Čokoládka, kde trať křížila silnici Šumperk - Rýmařov. Zároveň tu také končí dochované těleso dráhy. Pokračování tzv. Rabštýnské větve setřela výstavba novodobé zpevněné lesní cesty.