Krajina úrodné Hané byla vždy jednou z hlavních oblastí, kde se pěstovala cukrová řepa. Ta se zpracovávala v mnoha zdejších cukrovarech, z nichž jedním byl i panský cukrovar v Kvasicích z roku 1850. Postupem doby se však stále citelněji projevovala jeho celková zastaralost a také sílící konkurence s výstavbou dalších cukrovarů v blízkém okolí (Zborovice, Hulín, Kroměříž). Modernizace stávajícího provozu se nejevila jako vhodná, proto bylo rozhodnuto vystavět zcela nový moderní závod v nedalekých Všetulích u Holešova. Po jeho dostavbě se měl stávající provoz v Kvasicích utlumit. Nový cukrovar zahájil řepnou kampaň na podzim roku 1882 a rázem se stal nejvýkonnějším provozem nejen u nás, ale takřka v celém Rakousku-Uhersku. Denní produkce cukrovaru čítala na 240 tun zpracované cukrovky. Pro jeho zásobování a usnadnění dopravy k "velké dráze" z širokého okolí, zejména pak z polí v okolí kvasického cukrovaru byly v roce 1913 postaveny dvě samostatné úzkorozchodné dráhy. Jedna spojovala starý kvasický cukrovar s železniční stanicí v Tlumačově a druhá propojovala překladiště na železnici v Kotojedech s nákladištěm u Trávníku. My se zaměříme na druhou z nich.
Roku 1913 byla postavena za kotojedskou zastávkou na širé trati z Kroměříže do Zborovic normálně rozchodná vlečka zakončená na pozemcích náležících ke kvasického cukrovaru dvěma kusými kolejemi s překladištěm. Na ni tu navazovala úzkorozchodná drážka s animálním pohonem (vozy taženy pomocí koňských a volských potahů) o rozchodu 600 mm a délce 3,2 km. Již na podzim při sklizni byla drážka v provozu i přes skutečnost, že k vlastní kolaudaci dráhy došlo až v únoru 1914. O dva roky později byl na dráze povolen lokomotivní provoz. Stání pro jednu parní lokomotivu následně vzniklo na začátku dráhy v Kotojedech u překládkových ramp. Úzkorozchodná dráha z tohoto areálu vycházela směrem k silnici Kroměříž - Kvasice při jejímž pravém nezpevněném okraji procházela zástavbou Kotojed. V místech dnešního kruhového objezdu, na křižovatce silnic Kvasice - Vážany, byla zbudována výhybna. Trať dále pokračovala okrajem silnice k obci Trávníky, kde končila dvoukolejnou výhybnou. Sílící automobilová doprava předznamenala brzký konec dráhy. Ten ustal v roce 1933 a trať byla záhy na to snesena. Absence umělých staveb a trasování v rovinatém terénu v blízkosti silniční komunikace nám do dnešních dnů nezachovala na drážku žádné pozůstatky. Trasu lze tak v terénu jen tušit dle dobových map.
Areál někdejšího překladiště u Kotojed dnes okupuje směsice několika firem. Konfigurace současné vlečky do někdejších uhelných skladů není ve svém počátku totožná s původní vlečkou kvasického cukrovaru. Ta se z tratě do Zborovic odpojovala více jižněji
Situace v pohledu od Kotojed. Areál překladiště se nacházel zhruba v ose komínu vpravo. Úzká ostrým obloukem překladiště obtočila a v úrovni fotografa přešla přes silnici na její pravý okraj
Stejné místo v opačném pohledu. Úzká byla vedena po pravém okraji dnešní silniční komunikace
Křížení s říčkou Kotojedka
Průchod zástavbou Kotojed. Úzká vedena stále při pravém okraji silnice. U vjezdů k domům byly použity žlábkové kolejnice
.
V místě dnešní kruhové křižovatky byla zřízena výhybna. Trať se tu ostře stáčela směrem k Trávníku
Stále při pravém nezpevněném okraji silnice pokračovala směrem k obci Trávník
.
.
V těchto místech dráha končila dvoukolejnou výhybnou a nákladištěm s mostní váhou
U nákladiště pod Trávníkem. V pozadí je patrná zástavba Kotojed
Text a foto Michal Boček
Použitá literatura:
- Tulák po drahách č.74
Žádné komentáře:
Okomentovat