Dvě stříbrné linky: Moldava v Krušných horách

Na severní hranici ještě zůstaneme, tentokrát ale navštívíme zaniklé přeshraniční spojení s Německem. Vydáme se na někdejší trať Moldava v Krušných horách - Holzhau. Hlavním impulsem k vybudování přeshraničního spojení přes hřeben Krušných hor byla velká poptávka v Sasku po hnědém uhlí z podkrušnohorského revíru. Budovaná trať z Mostu přes Moldavu do Freibergu byla společným projektem nově vzniklé společnosti Pražsko-duchcovská dráha a společnosti Leipzig-Dresdner Eisenbahn. Stavbu dráhy ovšem provázely těžkosti na obou stranách. Na české straně výstavbu negativně ovlivňovala špatná finanční situace Pražsko-duchcovské dráhy, kdy trať vznikala postupně na etapy. Nejprve se podařilo zprovoznit úsek z Mostu do Oseku v roce 1876, následně se koleje v roce 1877 dostali do Hrobu. Pokračování ke státní hranici na Moldavu se pak protáhlo o dalších sedm let. Ani na saské straně výstavba neprobíhala nijak hladce a Moldavy bylo dosaženo teprve v roce 1884. Provoz přes hranici byl zahájen 6.12.1884 nejprve pro nákladní dopravu. Osobní vlaky se přes přechod rozjely 18.05.1885. Hlavním posláním nové dráhy byla nákladní doprava, osobní doprava nebyla zdaleka tak významná. Po celou existenci dráhy se její rozsah pohyboval v rozmezí 4-5 párů vlaků denně. Jejich provoz zajišťovaly Saské, později Německé státní dráhy. Pohraniční přechodovou stanicí se stala Moldava, čemuž odpovídala jak velikost kolejiště a provozního zázemí dráhy, tak i zdejší výpravní budova. V 1938 provoz na české straně převzaly Německé říšské dráhy a vůbec poprvé od vzniku dráhy začaly jezdit bez nuceného přestupu na Moldavě přímé spoje Most - Freiberg. Tento stav trval do 7.května 1945, kdy ustupující Wehrmacht před blížící se Rudou armádou vyhodil do povětří dva mosty a doprava tak rázem ustala. Poválečný vývoj se na obou stranách hranice vyvíjel rozdílně. Zatímco na české straně byl provoz do Moldavy obnoven v roce 1946 a je udržován dosud, na německé straně už to tak optimistické nebylo. Přeshraniční provoz již obnoven nebyl a veškerá doprava končila od Moldavy v 3 km vzdálené stanici Hermsdorf-Rehefeld. V roce 1953 pak byl svršek na tomto nepojížděném úseku snesen. V roce 1963 sice byla mezi Holzhau a Hermsdorf-Rehefeld ještě otevřena nová zastávka Teichhaus, ovšem již v únoru 1972 byl provoz z Holzhau do Hermsdorfu zastaven a k obnovení už nedošlo. Železniční svršek byl později snesen a tzv. Freiberská dráha tak končí už ve stanici Holzhau, 8 km od Moldavy. Po roce 1989 probleskují zprávy a snahy o možném obnovení zaniklého přeshraničního spojení, ovšem dosud bez kladného výsledku.

Putování po bývalé dráze do Holzhau zahájíme na moldavském nádraží. Zde nás přivítá majestátní výpravní budova

Kolejiště stanice je citelně redukováno, dnes bez možnosti zde objíždět soupravu

Na straně k Mostu se dochovala lokomotivní remíza společná jak pro české tak saské dráhy. Za ní se nacházejí zbytky původní točny

Freiberské zhlaví stanice

Zbytky vodárny

Zhlaví na Freiberg je vyloučené

Za poslední výměnou se nachází tento kamenný obloukový nadjezd převádějící přes trať silnici Moldava - Neu Rehefeld jež zároveň tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Německem

Pohled z nadjezdu na torzo moldavské stanice

V opačném pohledu pak na zarůstající těleso bývalé dráhy do Holzhau

Kolejnice dnes končí pár desítek metrů za státní hranicí

Těleso je dále pohodlně schůdné a udržované jako pěší a lyžařská trasa

Před bývalou stanicí Hermsdorf-Rehefeld se nalézá mohutný kamenný mostek

Vstupujeme do bývalé stanice Hermsdorf-Rehefeld. Pláň stanice funguje jako odpočinková zóna místního hotelu

Porůznu je tu rozmístěno mnoho železničních artefaktů v podobě vodních jeřábů, návěstidel, železničních značek atd.

Samotná výpravní budova je po celkové rekonstrukci využívána pro potřeby místního hotelu

Součástí je i malé železniční muzeum upomínající na historii zdejší dráhy

Starými smrkovými porosty pokračujeme dále po tělese prakticky stále v souběhu se státní hranicí

Míjíme další obloukový kamenný mostek

Na tělese jsou dosud krásně patrné prohlubně po železničních pražcích

Kamenné opěry ocelového mostu přes náhon a turistickou stezku. Odstranění mostovky nemá co dočinění s válečnými nepokoji ale nečekaně s filmaři. Ti nechali most vyhodit dopovětří v rámci natáčení česko - německého filmu Výstřely v Mariánských lázních